Konečně se hlásím i česky!!!

30/12/2006

Tak, konečně se hlásím i v českém jazyce!!

Zatím to nebylo dost dobře možné, protože jsem od příchodu do nemocnice mámu zaměstnával skoro na 100%. Ona si to pořád nedovedla představit, že by to mohlo být takové náročné, ale teď to vidí. Na druhou stranu už si začínám zvykat na pravidelnější režim, tak si máma může trošku oddechnout a konečně Vám o mně něco napsat.

Tak například, že mně opravdu chutná! Máma je úplný pramen zdraví z Posázaví. Někdy piju tak, že mám potom na bradičce a pod nosem červený flek, jak jsem se přisál, a vypadám trošku jako opilec po litru whisky.

Táta s mámou mi taky říkají zajíček. To proto, že občas ze spaní legračně vypísknu, asi se mi něco zdá.

Taky se opravdu strašně rád koupu! Koupe mě teď pořád táta, je to taková naše chvilka. Táta je opravdu prima, je to můj veliký kamarád a obdivovatel. A já jsem jeho andílek. Když mě koupe, šploucháme a já se taky odrážím se nožičkama od okraje vaničky, což jsem si už trénoval u mámy v břiše.

Mám náramnou radost, že mám takovou krásnou ohrádku. Viděli jste ji? Tak v té ohrádce jsem přes den, ohrádka je v obýváku, a táta s mámou jsou hned vedle. Tu krásnou modrobílou výbavičku, včetně modrobílého medvěda, nám v Čechách pořídila babička Iva a její přítel Zděnda! Ty jsem sice ještě osobně nepoznal, ale vím, že se na mě oba už strašně těší a pak si všechno vynahradíme!
V noci spím v krásné kolíbce, ve které spal před 35 lety můj tatínek a potom strejda Gert. To se mám! Babička Anneke a děda Jan Albert jí pro nás schovávali. Ještě není na fotkách, ale brzy se objeví.

Taky se mi strašně líbí vánoční stromeček. Ten se mi zalíbil na první pohled, když jsme na Štědrý den večer dorazili z nemocnice. Ta světýlka, to je pro mě opravdová magie. A k tomu české koledy, co si táta s mámou pouští, nebo Hradišťan, to se mi taky moc líbí.

Tak, to je asi zatím všechno. Dneska je mi 10 dnů, už jsem velikej pašák. Držte nám dál palce.
Pusu z Overijse z modrobílé ohrádky posílá

Tomášek